Ctirad jel ve svém stříbrném Porsche
Cayenne po dálnici D1 směrem z Brna do Prahy. Vracel se z každoročně konaného
srazu malířů na volné noze a byl rád, že už míří domů. Cestou si v duchu říkal, že jeho malířské
portfolio, které během roku vytvořil, by letos bylo bezkonkurenčně nejlepší,
nebýt ovšem toho náfuky z Plzně, který dle svých slov "zcela promyšleně
nakreslil abstraktní obraz vyjadřující naději".
Ctirad měl však silné podezření, že se mu na plátno jen nedopatřením rozlila
plechovka s barvou.
Ať tak či onak, byl rád, že se srazu
zúčastnil. Malování bylo jedním z jeho mála koníčků, které ho skutečně
naplňovaly a díky kterým mohl alespoň na chvíli uniknout ze stereotypních rolí
manžela, otce a zubaře.
Míjel zrovna sjezd na Velké Meziříčí,
když v dálce zahlédl postávat stopařku. Už z dálky bylo vidět, že jí nebude víc
než pětadvacet. Měl před sebou ještě kus cesty a Frekvence 1 - kde už
poněkolikáté omílali cosi o již čtvrtém nalezeném ženském těle v lesích podél
dálnice - už ho pomalu začínala nudit.
"Ale
proč ne...",
řekl si pro sebe nahlas, ztlumil rádio a zastavil v odstavném pruhu pár metrů
od stopařky.
"Dobrý
den",
pozdravila s úsměvem ve dveřích. "Jedete
do Prahy?"
"Jedu,
račte přisednout", odpověděl Ctirad.
Snažil se, aby z jeho hlasu byla cítit
jakási galantnost. Nechtěl, aby si o něm myslela, že je jeden z těch, co jí
budou během cesty dělat návrhy a plést si její stehno s řadící pákou.
"Jak
dlouho jste tam venku stopovala?" zeptal se jí.
"Půl
druhý hodiny",
postěžovala si.
"Neměla
byste jezdit stopem vůbec", pokáral ji skoro otcovsky, "Zrovna před chvílí v rádiu říkali, že
v poslední době nacházejí podél dálnice mrtvá těla".
"Viděla
jsem to ve zprávách", kývala souhlasně hlavou. "Prej všechny ty holky měly odřezaný oční víčka a byly
znásilněný", řekla s neskrývaným odporem v hlase.
"A
to se nebojíte?",
zeptal se jí překvapeně.
"Tak
za prvý bych nevlezla do auta k nějakýmu individuu, a za druhý u sebe nosim
pepřák",
odpověděla. "A vy vypadáte jako
slušnej člověk", dodala s úsměvem.
Ctiradovi to zalichotilo.
Během cesty se ukázalo, že jela stopem,
protože byla ve Velkém Meziříčí na koncertě, kde bohužel bezmyšlenkovitě
utratila u překupníka veškeré své peníze za vstupenku, takže už jí nezbyla ani
koruna na cestu zpátky.
"Snad
ten koncert stál alespoň za to", poznamenal Ctirad.
"Stál", ujistila ho.
Jakmile konečně dorazil večer domů,
osprchoval se, nahlédnutím škvírou ve dveřích zkontroloval spící dceru a ulehl
do postele vedle manželky. Pořád ještě cítil v očích to nepříjemné pálení
pepřového spreje.
